Všechno dobře dopadlo a já se ze 700 km vzdáleného chrámu dostala busem do Bangkoku.
Musím se přiznat, že to byl celkem zážitek. Dá se tam kousek letět, ale v rámci šetření a lásky k dobrodružství jsem se rozhodla do Bangkoku dorazit po zemi. Lístek mě stál 470 THB, což je asi 330 Kč, tak jsem si říkala, to bude asi otřesný zážitek, ale jako bych zapomněla na 4 Dohody! Nedělejte si žádné domněnky! Nastoupila jsem tedy do autobusu a tam už čekala stewardka, která mě usadila.
Musím se přiznat, že jsem se divila, jak komfortní a velké sedačky tam mají. Nechyběla ani deka a hned po rozjetí jsme všichni dostali vodu, balíček se sváčou, kupón na polévku a džus. Jsem si připadala jako nějaký účastník zájezdu, jen chyběl Pavel Liška. I když toho vlastně zastoupil místní thajský Liška, takže to bylo vlastně komplet. Docela vtipný za tu cenu a dálku! A ve finále ještě cesta celkem rychle utekla.
Do Bangkoku jsem dorazila v sobotu cca v 6h ráno. Hned mě chňapnul nějaký týpek a prý taxi, taxi. Říkám, že ne, že to je dobrý. On, že jo! Levný, levný! Nakonec prý 1300 THB. Tak to se zbláznil! Ve finále 300, tak jsem polevila, protože jsem byla unavená a nechtělo se mi tahat ten těžký bágl, ale určitě bych to tuk tukem zvládla za polovinu. Na ubytování jsem se tentokrát koukla přes booking.com, ale nekoupila to na stránkách. Zajela jsem tam a měli to levnější.
Nic moc pokoj a koupelna, ale po té cestě to byl celkem luxus za 395 THB. Hodila jsem jen věci do pokoje, sprcha, vzala notebook a šla si udělat plán toho, co bych chtěla vidět. Vygooglila jsem si nejznámější památky v Bangkoku sepsala je, očíslovala podle Google Maps, jak jdou po sobě a odkud, kam mohu dojít nejlépe po svých nebo dojet kousek busem.
První jsem vyrazila do Grand Palace. Moc se mi tam nechtělo, přeci jen průvodce psal, že vstup je 400 THB, což je docela dost vzhledem k ostatním památkám, ale zas je to ta nejznámější, tak jsem si nechtěla vyčítat, že jsem za to nedala těch cca 300 Kč. Nakonec to bylo 500 THB a kdyby mi někdo řekl, že tam budu furt někde ve štrúdlu v davu lidí, tak se na to rovnou vykašlu.
Wat Phra Kaeo neboli chrám smaragdového Buddhy, který je součástí byl nádherný, to se musí nechat, ale to je asi tak všechno. Jinak jsem pořádně nevěděla, co která památka je a když jsem se dokonce zeptala místních, tak taky pořádně nevěděli. Nemluvě o tom, že thajci moc anglicky neumí. Čili za mě Grand Palace nic moc zážitek. Nadchl mě ale Wat Pho. Chrám, který je kousek od paláce a je tam vstup jen 100 THB. Nikde téměř nikdo a chrám nádherný. Hlavní atrakcí je obrovská 46m dlouhá a 15m vysoká socha ležícího Buddhy, znázorňující Buddhu v pozici, kdy dosáhl Nirvány.
Dále jsem pokračovala za kamarádkou do China Town, byla tam s mamkou, tak jsme se domluvily, že se na chvilku potkáme a od China Town je kousek The Golden Buddha. Pak už jsem jela do hotelu, dala si sprchu a vyrazila se najíst do turisticky známé Khao San Road, u které jsem v podstatě bydlela. Ta je plná barů a obchůdků.
V neděli jsem vstala kolem 7h ráno a vyrazila směr The Jim Thompson house. Jim Thompson byl CIA agent, který nechal postavit velký a krásný dům právě v Bangkoku, kde přebýval. Nyní slouží jako muzeum. Za pár THB se dá koupit prohlídka, která trvá 35min. a je v angličitině. Po prohlídce jsem ještě chtěla zajít do Lumpini park, ale ten byl otevřen až od 16h. Tak jsem vyrazila zpět směr Sanam Luang, dále jsem přejela lodí za 4 THB, necelé 3 Kč do Wat Arun. Tam tuším vstup 50 THB. Nic spešl, ale ten přejezd lodí byl fajn ???? Zpátky také 4 THB a šup směr Wat Ratchanatdaram, který byl poblíž mého hotelu. Tam jsem to také prolétla a šup směr hotel, sprcha a další dobrodružství. Konečně po měsíci, co jsem v Thajsku k moři! Yes!
Pokud si koupíte thajskou simku, je to za pár korun a máte v telefonu Google Maps. V téhle době a v tak úžasné zemi se skvělou infrastrukturou prostě nemáte šanci se ztratit, i kdybyste chtěli. Prostě máte smůlu! Takže se nebojte a jestli jste třeba taky někdy na něco podobného pomysleli, prostě to zkuste postupně zrealizovat. No stress. Vždycky si uvědomte, co nejhoršího se může stát. Ulítne mi letadlo? No a co, tak poletí další. Ztratím se! No a co, tak se zase najdu! Já to nezvládnu! Proč byste to nezvládli? Protože jste si to pod vlivem strachu z neúspěchu vsugerovali? Jen pro informaci. Většina strachů, obav a pochybností se nikdy nestane. Všechny ty černé scénáře a to nejhorší, co nám mozek háže se nikdy většinou realitou nestanou. Vím o tom své. Tak se nebojte a vyražte za svým vlastním dobrodružstvím. Nebudete litovat.
Vaše Veronika Nikita