Je neuvěřitelné, co člověk zažije a prožije za těch „pár“ dní tam za zdmi meditačního chrámu, za zdmi meditační místnosti, za zdmi svého pokoje. Je to obrovská práce na sobě a meditace Vipassana je jedna z nejlepších „technik“ seberozvoje, kterou jsem zatím poznala a vyzkoušela sama na sobě.
Už je to nějaký pátek, co jsem se vydala na Cestu hledání štěstí a toho, co vlastně štěstí je a co znamená, tajemství úspěchu a svého životního poslání. Pokud se vydáte na Cestu seberozvoje a chcete doopravdy proniknout do hloubky sám / sama sebe, vše vás vede k meditacím. Alespoň já jsem to tak měla. Veškerý seberozvoj začíná a končí právě tam. Ale co si budeme povídat? Kdo má v dnešní uspěchané době čas na nějaké meditace? A jak vlastně začít? A dělám to správně? To jsou možné otázky na začátek. Co mohu odpovědět je to, že pokud budete pracovat bez přestání a bez relaxu, dříve či později stejně vyhoříte a např. s meditacemi budete muset začít, pokud hned nesáhnete po prášcích. Navíc dostávat se ze syndromu vyhoření je podle mě určitě jedna z nejtěžších situací po zánětech slinivky, nebo před? Nevím, oboje je dost hrozné…
Čili lepší se do těchto situací vůbec nedostat a raději začít pravidelně meditovat, kor když máte psychicky náročnou práci. Jak ale začít? Třeba řízenou meditací. Já mám na Youtube ráda Blanku Chakoshpur nebo si můžete vybrat meditační centrum ve vašem okolí, které Vám na začátku pomůže a poradí s tím, jak začít. Já doporučuji pražské centrum Tisarana v Tróji.
Teď ale zpět do chrámu. Je to svým způsobem kouzelné místo a má nádhernou energii. Thanat, člověk, který je zodpovědný za chod a vše kolem je úžasná osoba a mně je ctí učit se od takovýchto moudrých lidí. S ním jsem také měla každé ráno sezení, tzv. reporting. Zde probíráte, jak se cítíte, jak probíhala praxe předchozí den apod. Nejdříve se při příchodu 3krát ukloníte Buddhovy – sošce samozřejmě 
a pak rozmlouváte. Nejvíc mě bavil a nejvíce mi utkvěla v paměti tato věta: „Don´t be so serious. Ha ha ha ha.“ Do teď ten smích slyším 🙂 … Je úžasné, když k vám rozmlouvá taková osoba jako on a říká vám moudra do života.
Čili reporting s Thanatem každé ráno a dalšími 3 – 4 učiteli. Pak celý den meditace. Většinou od 4 do 22h. Začíná se na cca 15 min a směřuje se k 60min, čili 60min. chodíte – tzv. walking meditation a 60min. sedíte – tzv. sitting meditation. To je meditace Vipassana. Více jsem o tom psala v únoru minulého roku (2017). Takhle probíhá celý den, s pauzami cca 20-30min. mezi meditací. Finále je dost náročné, s respektem k chrámu o něm nebudu mluvit, nicméně je to masakr, ale v dobrém slova smyslu. Hlavou vám prochází, proč tam vlastně jste? Proč to vlastně děláte, když můžete být tam venku a užívat si „normálního“ života a zbytečně se takhle netrápit. Ale Vy už jste trénovaní a víte, že to je „jen“ Vaše mysl, která tohle chce. Ne ani tak Vy a že jí prostě „obalamutíte“ tím, že to označíte slovem – thinking, thinking, thinking nebo wanting, wanting, wanting. Záleží, co zrovna v hlavě probíhá. Vipassana je totiž především o označování přítomného okamžiku a děje ve Vaší mysli. Není to o tom něco nechtít, nebo to popírat. Naopak! Přijmout to a označit. Tím také utlumíte svůj limbický systém a tzv. amygdalu, která je zodpovědná za emoce a vy jste tím pádem více ve Vašem prefrontálním kortexu, tedy ve Vaší „přemýšlecí“ části mozku.
Co je ještě příběh sám o sobě jsou místní pejskové, resp. byli. Já miluju psy a oni milují mne. Dlouho si říkám, že jsem měla být možná spíše kynoložkou… Nicméně minulý rok to tady jimi bylo poseto, ale teď už jich zbylo jen pár. Všechny ostatní byli odvezeni kousek za prostory chrámu a tam pro ně zřídili prostor obehnaný vysokým plotem. Slyšíte jen jejich štěkání nebo vytí. Můj oblíbený pejsek, resp. pejskové tam zůstali. Co mi udělalo radost jsou tyhle štěňata, viz. galerie, jsou boží, nemohla jsem jim odolat. Všeobecně v Thajsku je o psy celkem postaráno. Na rozdíl od Kambodži nebo Srí Lanky, tam je bolestivé vidět jejich i lidskou podvýživu.
S pejsky jsem se dnes rozloučila, i slza ukápla… Stejně, když mi zmíněná sestřička, které je mimochodem 79 let mávala a loučila se se mnou se slovy: „See you next year!“
„My dear nun, I hope so…“
Vaše Veronika Nikita