Tak a je to tady! Konečně mířím k moři, už jsem tady měsíc, ještě jsem ani pořádně neviděla sluníčko a plavky jsou taky nějak moc hluboko v batohu! Ze všech ostrovů a možností jsem si vybrala ostrov Koh Phangan.
Good morning Koh Phangan! Nikita is here!
Je poblíž Koh Samui, ale není tak známý, je zapadlý a pohodový. Prý se tam hodně medituje a jóguje a při tom tam jsou jedny z největších party na světě, tzv. Fullmoon party. Ta je jednou za měsíc a po ostrově je neblaze proslavená kvůli drogám, takže je to spíš atrakce pro turisty než pro místní obyvatele. Prý se také většinou stane něco na silnicích, takže je třeba být obezřetný.
Pomoc, zachraňte mě! Jsem bezdomovec!
Z Bangkoku byl odjezd v 18h. Lístek jsem nakonec sehnala za 650 THB, což beru jako velký úspěch. Chtěli po mně i 1100 THB, ale to bylo za VIP bus. Tak nejsme přece žádný béčka, abychom cestovali VIP busem! Na začátku jsme cca hodinku čekali, tak to byl vopruz a taky je na houby to přesedání. Nejdříve do jiného busu, pak ještě jednoho, pak do tuk tuku, pak do shuttle busu a z toho nás už vyhodili v přístavu, kde jsme čekali na loď. Na lodi jsem vychytala takovou sedačko-lehačku, kde jsem ještě na chvíli usnula. Tedy, po tom, co jsem si dala špunty do uší kvůli klukovi, který vedle mě chrápal. Špunty do uší, klapky na oči, polštář a deka! To by měla být základní výbava každého cestovatele, každé cestovatelky! Bez toho bych se já moc nevyspala, ani si na cestách neodpočinula.
Na ostrov jsem dorazila ráno v 10:30h. Poučená z Bangkoku jsem utíkala přede všemi, kteří mi chtěli „pomoci“. Žádný taxi, taxi. Zdrhačka! V information center jsem si vzala průvodce, mapu a šla si sednout na kafíčko a rozmyslet, co dál. Měla jsem info, že levné ubytování je kousek od přístavu v Blue Parrot. Nakonec jsem tam vyrazila pěšky. S tím batohem na zádech, notebookem a mojí army kabelkou nic moc, ale dalo se. Bylo to cca 1,3km.
Blue Parrot byl nakonec za 800 THB na noc, ale před ním byl skvělý Coco Garden resort, ve kterém za krásný bungalov jen pro mě, bez klimatizace (díky bohu!), chtěli 550 THB. Vzala jsem to! Tohle je teď vážně jen a jen moje království?! Nikdo mi do něj nemůže a já si tady můžu tvořit svojí vlastní realitu, můžu tady na sobě pracovat, spinkat a na terase se houpat v houpací síti?! Můj sen! Tu houpací síť jsem si plánovala až na důchod a najednou je to tu, v mých 32 letech!
Ještě před příjezdem jsem si na Instagramu všimla, že je na ostrově můj kamarád Patrik Homola – ten má mj. také svůj blog na FB – PatrikHomola.cz a píše o Thajsku, cestování a lifestylu, tak se můžete mrknout. Ten mě propojil s Honzou, který je tady instruktor potápění. A díky nim jsem se nakonec přestěhovala do Lucky resortu, kde bydlel i Patrik se svojí přítelkyní Veronikou.
Ubytování sice není hned na pláži, je na skále, ale zase si říkám, že jsem tady chráněná před Tsunami. Navíc je tady skvělý bazén a cena 500 THB, takže ve 2 je to úplná pohoda. Všechno je ale hodně daleko, takže musíte mít nejlépe skútr. Jezdím tady hodně opatrně. Za prvé, když jsem byla minulý rok na Hawaii, tak jsem tam málem nabourala. Chlap otevřel dveře do pruhu pro motocykly zrovna, když jsem jela a já to jen tak tak vybrala. Zakývala jsem se, ale nepoložila to. Navíc to bylo těsně před odletem z ostrova, takže to se fakt nehodilo spadnout!
A za druhé už jsem tady viděla 3 crashe. U jednoho byla dokonce ambulance a lidi hodně rozmlácený. Takže z kopců, který tady jsou zhruba 90 stupňů jezdím 10km/h a zatím dobrý, i když občas čekám, že se snad převrátím hlavou dolů, jak je to prudký. Takže tady jezdím na skútru a jsem šťastná a směji se a hrozně nahlas! A zpívám si ( to byste nechtěli slyšet! ) a zase se směji a zpívám si a užívám si svobodu!!! A zase se směji a občas mi tečou slzy radosti! A zase si zpívám!
Jsem ráda, že jsem se nepodělala strachy a opravdu odletěla. Že jsem tentokrát umlčela svůj strach a svoje pochybnosti, rozhodla se, že si to splním a zapracovala na tom. Myslím si, že ve finále nejde ani tak o peníze, i když určitě ano, bez ničeho sem nemůžete, ale hlavně jde o odvahu odejít z toho, co jste doposud vybudovali. Pokud nejste šťastní, není jiná možnost než udělat krok do neznáma. Vím, jak to pro mě bylo těžké. Milovala jsem, ale zároveň nenáviděla svojí práci. Moc jsem si přála pracovat a dřít, ale nepřišly ty zakázky, které jsem si vysnila, a tak nemělo smysl setrvávat v něčem, co nefungovalo. Navíc jsem si od svých 16 let přála cestovat.
Pamatuji si, jak jsem mamku na střední škole prosila, aby mě na rok pustila do USA studovat. V tu dobu mě nepustila a jak člověk stárne, tak si hůře představuje, že by mohl být několik měsíců mimo ČR, přesto vnitřní hlas o cestování neutichal. Nevěděla jsem, co bude a když jsem odcházela z divadla a televize. Z těch „jistot“, které považujete za jistoty, ale které jsou spíše vaše brzdy, byla jsem z toho hodně špatná. Teď mi to přijde vtipné. Jsem druhou zimu pryč a jsem šťastná. Nechtěla bych prostě letos zažít mínus 28 stupňů. Takhle mi to vyhovuje. Možná mě to další zimu čeká, ale tuhle si ještě hezky pěkně užiji v teple. Se vším všudy. I když příští rok bych chtěla zrealizovat cestu kolem světa!!!
Jestli i vám je zima, tak se přijeďte ohřát. Na Koh Phangan je to jen pár hodin letu. Můžete se spojit s Honzou a on vám poradí co a jak na ostrově, kde se ubytovat nebo se s ním můžete jet potápět. Nejdražší je samozřejmě letenka, pak už je tady opravdu levno. Jen pro zajímavost, např. na trhu je jídlo za 60 THB, tedy asi 40 Kč. Smoothie 30 THB, tedy 21 Kč?!
No a v restauracích je to kolem 100 – 300 THB. Já třeba nemusím moc maso, takže to mám levnější. Navíc mám občas i jídlo na dvakrát, takže zase ušetřím. Nejdražší je tady asi pivo. Tuším, že v baru stojí velké pivo cca 120 THB, necelých 100 Kč, takže pivaři si to tady moc cenově neužijí, ale ti, co milují zdravou stravu a zdravý životní styl, tak úplně nejvíc! A coconut tu je za 30 – 120 THB. Opět záleží kde…
Tady si hraju na modelku a první fotka u moře ever. No dobře, tak jenom v roce 2017! Kdy já se začnu dívat do objektivu ???? ?!
Já jsem se dlouho bála vycestovat sama takhle do Asie. Začala jsem před rokem Kalifornií a USA, ta je civilizovanější, takže jsem se otrkala. A letos už byl čas vzít batoh a projet Thajsko, které si myslím, že je velmi bezpečné. Dokonce oceňuji to, jak se tady člověk nemusí bát o své věci jako v ČR. Tam si pořád vše musíte hlídat. Tady samozřejmě raději také, ale nikdo z místních se neodváží vám na vaše věci sahat nebo dokonce krást. Je to i jedna ze zásad buddhismu. Nebrat si věci, které vám nejsou dány, tedy nekrást!
Jestli zrovna řešíte, že je čas si na chvíli odfrknout a promyslet, co dál, jděte do toho! Myslím si, že je fajn být občas sám nebo sama se sebou. Popřemýšlet, co v životě člověk chce nebo nechce, co potřebuje, co ho činí šťastným nebo naopak nešťastným, co už je zbytečné a na co už je lepší se vykašlat… Navíc, když jste takhle daleko od domova a sami, spadnou z vás ty pouta, která vás, když jste v reálném životě, drží, takže Cesta se vám pak ukazuje jasněji než pod vlivem stresu.
A nezapomeňte na slova Steva Jobse –
„Váš čas je omezený. Nepromrhejte ho tak, že budete žít cizí život“ !!!
Vaše Veronika Nikita