Je neuvěřitelné, co člověk zažije a prožije za těch „pár“ dní tam za zdmi meditačního chrámu, za zdmi meditační místnosti, za zdmi svého pokoje. Je to obrovská práce na sobě a meditace Vipassana je jedna z nejlepších „technik“ seberozvoje, kterou jsem zatím poznala a vyzkoušela sama na sobě.
Můj pokoj na příštích „pár“ dní…
Moje postýlka na příštích „pár“ dní…
Už je to nějaký pátek, co jsem se vydala na Cestu hledání štěstí a toho, co vlastně štěstí je a co znamená, tajemství úspěchu a svého životního poslání. Pokud se vydáte na Cestu seberozvoje a chcete doopravdy proniknout do hloubky sám / sama sebe, vše vás vede k meditacím. Alespoň já jsem to tak měla. Veškerý seberozvoj začíná a končí právě tam. Ale co si budeme povídat? Kdo má v dnešní uspěchané době čas na nějaké meditace? A jak vlastně začít? A dělám to správně? To jsou možné otázky na začátek. Co mohu odpovědět je to, že pokud budete pracovat bez přestání a bez relaxu, dříve či později stejně vyhoříte a např. s meditacemi budete muset začít, pokud hned nesáhnete po prášcích. Navíc dostávat se ze syndromu vyhoření je podle mě určitě jedna z nejtěžších situací po zánětech slinivky, nebo před? Nevím, oboje je dost hrozné…
Coffee time ????
Jde se na Buddha´s chantings…
Oslavy…
The most venerable Ajahn Tong
Příprava na closing ceremony
Směr closing ceremony
Closing Ceremony – tedy závěrečný obřad
Čili lepší se do těchto situací vůbec nedostat a raději začít pravidelně meditovat, kor když máte psychicky náročnou práci. Jak ale začít? Třeba řízenou meditací. Já mám na Youtube ráda Blanku Chakoshpur nebo si můžete vybrat meditační centrum ve vašem okolí, které Vám na začátku pomůže a poradí s tím, jak začít. Já doporučuji pražské centrum Tisarana v Tróji.
Teď ale zpět do chrámu. Je to svým způsobem kouzelné místo a má nádhernou energii. Thanat, člověk, který je zodpovědný za chod a vše kolem je úžasná osoba a mně je ctí učit se od takovýchto moudrých lidí. S ním jsem také měla každé ráno sezení, tzv. reporting. Zde probíráte, jak se cítíte, jak probíhala praxe předchozí den apod. Nejdříve se při příchodu 3krát ukloníte Buddhovy – sošce samozřejmě a pak rozmlouváte. Nejvíc mě bavil a nejvíce mi utkvěla v paměti tato věta: „Don´t be so serious. Ha ha ha ha.“ Do teď ten smích slyším 🙂 … Je úžasné, když k vám rozmlouvá taková osoba jako on a říká vám moudra do života.
Rád se fotí, asi jako já ????
Doufám, že se mi zase příští rok tyto dveře otevřou…
Čili reporting s Thanatem každé ráno a dalšími 3 – 4 učiteli. Pak celý den meditace. Většinou od 4 do 22h. Začíná se na cca 15 min a směřuje se k 60min, čili 60min. chodíte – tzv. walking meditation a 60min. sedíte – tzv. sitting meditation. To je meditace Vipassana. Více jsem o tom psala v únoru minulého roku (2017). Takhle probíhá celý den, s pauzami cca 20-30min. mezi meditací. Finále je dost náročné, s respektem k chrámu o něm nebudu mluvit, nicméně je to masakr, ale v dobrém slova smyslu. Hlavou vám prochází, proč tam vlastně jste? Proč to vlastně děláte, když můžete být tam venku a užívat si „normálního“ života a zbytečně se takhle netrápit. Ale Vy už jste trénovaní a víte, že to je „jen“ Vaše mysl, která tohle chce. Ne ani tak Vy a že jí prostě „obalamutíte“ tím, že to označíte slovem – thinking, thinking, thinking nebo wanting, wanting, wanting. Záleží, co zrovna v hlavě probíhá. Vipassana je totiž především o označování přítomného okamžiku a děje ve Vaší mysli. Není to o tom něco nechtít, nebo to popírat. Naopak! Přijmout to a označit. Tím také utlumíte svůj limbický systém a tzv. amygdalu, která je zodpovědná za emoce a vy jste tím pádem více ve Vašem prefrontálním kortexu, tedy ve Vaší „přemýšlecí“ části mozku.
My dog from the last year…
My second dog from the last year…
My 6 dogs from this year…
Co je ještě příběh sám o sobě jsou místní pejskové, resp. byli. Já miluju psy a oni milují mne. Dlouho si říkám, že jsem měla být možná spíše kynoložkou… Nicméně minulý rok to tady jimi bylo poseto, ale teď už jich zbylo jen pár. Všechny ostatní byli odvezeni kousek za prostory chrámu a tam pro ně zřídili prostor obehnaný vysokým plotem.Slyšíte jen jejich štěkání nebo vytí. Můj oblíbený pejsek, resp. pejskové tam zůstali. Co mi udělalo radost jsou tyhle štěňata, viz. galerie, jsou boží, nemohla jsem jim odolat. Všeobecně v Thajsku je o psy celkem postaráno. Na rozdíl od Kambodži nebo Srí Lanky, tam je bolestivé vidět jejich i lidskou podvýživu.
Sváča, kafe, deka, prostorná sedačka, v průběhu cesty navíc teplé jídlo. Cca 700km za méně než 400,- Kč, tak neberte to ???? !
S pejsky jsem se dnes rozloučila, i slza ukápla… Stejně, když mi zmíněná sestřička, které je mimochodem 79 let mávala a loučila se se mnou se slovy: „See you next year!“
Nevím, jak začít, nevím, jak skončit, ale včera i dnes se mi staly věci, které mě zasáhly a zasahují v celém mém životě. Když jsem šla včera po promenádě, tzv. Walking street v Pattaye v Thajsku, nemohla jsem si nevšimnout muže na vozíku. Měl znetvořené ruce i nohy, byl úplně malý a prodával nějaké věci. Sedla jsem si na chvíli vedle něj na obrubník a pozorovala. Jeho, lidi kolem a tak. Je až k nevíře, že asi za celou hodinu, co jsem tam byla se nikdo nezastavil a nic si od něho nekoupil. Nejdříve jsem se ho zeptala, jak se má. Odpověděl. Já ho neslyšela… Zeptala jsem se znovu. Zase odpověděl a až teď jsem pochopila, že v podstatě nemluví moc nahlas, spíš jen takové snažení se o to, říct: Fine. Zeptala jsem se ho, jestli chce něco k pití. Chtěl Coca – Colu. Tak jsme chvíli seděli a on mi nakonec jeden ze svých výrobků věnoval. Tak jsem mu dala zbytek peněz, co jsem měla u sebe (už jich moc nebylo 🙂 Nechodím sama blondýna s velkým obnosem peněz… ). Za celou hodinu, co jsem tam seděla v přítomném okamžiku tady a teď a sledovala lidi, nikdo se nezastavil, nikdo se na něj téměř nepodíval, jakoby tam nebyl… Snažíme se tu bolest, „nespravedlnost“ nevidět? Ale ona tady je! Je naší součástí… Ten přívěšek, co prodával, stál 40 THB, tedy asi 25,- Kč…
Ať tak či tak, třeba taky na dovolené jednou někoho podobného potkáte a budete se moci s ním rozdělit o svůj čas nebo o své peníze. Koukala jsem mu do duše a přemýšlela, co si asi tak myslí o světě, o spravedlnosti, … Bolelo to. Utrpení. Lidské utrpení. O tom hodně mluvil Buddha. Stejně jako o nelpění…
A to není všechno. Chodíte tady po pláži a div se neválíte v odpadcích. Převážně z plastu. Lidi leží a vedle nich plno plastových lahví a oni v tom leží! Včera vrchol, když jsem na pláži našla obrovský balík z polystyrenu. Taková ta lednice, co drží chlad ! Tak tam byla a kolem plno plastových lahví. Tak jsem to uklidila a odnesla nahoru k popelnici. Ještě jsem si tím zamakala na svém bicáku 🙂 … Příjemné s užitečným. To miluju! Tím chci říct, že to je rok od roku horší a horší. Konzum vládne světu. Ale tahle Planeta je naše! Je moje, je Tvoje, je Vaše, je naše, ale přitom nepatří nikomu! Na nás záleží, jak se k ní budeme chovat a jak jí budeme zvelebovat. Kdekoliv na světě, ne jen u nás… Já jí miluju a když budu moci, pomůžu. Vybírám hlavně polystyren, ten je pro ryby a další zvířata nejhorší. Později se stává součástí planktonu. Je to smutné, ale ti nahoře asi vědí, kam to směřuje…
Žijte vědomě, to je jediné, co je doopravdy potřeba.
Z Kambodži jsem se přes Singapur přesunula do Thajska. Singapur byl náročný. Nevyspalá s roztrhlou nohou kráčejíc zoombie po singapurských ulicích. Tak jsem si připadala. Byla jsem tam jen na 2 dny, navíc jeden den celý pršelo, tak jsem toho moc neviděla. Jen China town a chrámy v okolí. Dále Sentosa park, kde je i Universal studio.
A pak jsem si šla zaplavat na Palawan beach. Nevím upřímně, jestli to za těch 300 USD, co mě to navíc stálo, doopravdy stálo, ale zase mým heslem je, že na zážitcích se nemá šetřit. Next station is Phuket! Na Phuket se mi moc nechtělo, vzhledem k turistickému ruchu a určitě vysokým cenám, ale byla to nejvýhodnější pozice, kde se s přítelem sejít. Sama jsem zvědavá. Celou dobu cestuji sama, tak to bude zase jiné. Musím se přiznat, že já jsem celkem rychlík a neberu si ani průvodce, protože mě zdržují. Neříkám, že je to dobře, jen si prostě ráda dělám a hledám věci po svém…
Pokoj bez mé oblíbené zoo, bez ještěrek a švábů …
První noc spíme v mém oblíbeném bungalovu z bambusu, kde slyšíme šumění vln. Miluju to! Největší spojení s přírodou a k tomu otevřená koupelna bez střechy, takže při sprchování můžete pozorovat hvězdy! Další den si přeje přítel do něčeho více civilizovanějšího a s bazénem. Kdo by to byl řekl. Je pravda, že mít chvilku pokoj bez ještěrek a švábů je taky super, i když já už jsem si zvykla. Přítele ten přelétající šváb v pokoji trochu řekněme znepokojil, ale časem si taky zvykne na naši rodinnou zoo v bungalovech, ve kterých postupně spíme.
Po víkendu se přesouváme na ostrov Ko Lanta. Cena za transport z Phuketu je šílená, mám už s čím srovnávat, ale co člověk nadělá?! Ko Lanta nás vyšla jedosměrná na 1100 THB a tam odsud zpět už „jen“ 500 THB.
Ko Lanta je hezký ostrov, ale byl problém se vykoupat, ne všude na pláži se dá plavat vzhledem k nízké hladině vody a korálům. Další s čím musíte počítat je muslimské modlení 5xdenně rozhléhajíc se po celém ostrově začínající v 5:30. To je pecka! Druhou noc už si dávám špunty do uší.
Ve svém živlu. Prodírajíc se deštným pralesem a ledovou jeskyní…
Na ostrově můžete jet na výlet do Tiger Cave. Zde jsem se vrátila zpět do deštného pralesa a uvědomila si tu sílu, kterou v sobě má! Nádhera! Brodění se džunglí, potokem, pak prolézání ledové jeskyně. Dále můžete vyrazit např. do Mu Ko Lanta National Park. Taky krásný zážitek.
Z Ko Lanty míříme zpět na Phuket. Jezdí se přes Phi Phi islands a nakonec 1 noc zůstáváme. Je to tu opravdu krásné, ale samozřejmě hodně turistů. My jsme se tady běželi proběhnout na místní viewpoint a večer v místním podniku pořádají sranda matche Muay Thai. Pak ještě na chvilku poslechnout hudbu na pláži a spinkat. Next station is Phuket again!
Přesouváme se busem na Patong beach. Ubytování kolem 800 THB kousek od pláže a promenády. Druhý den už koupačka se známými na Kata Noi beach. Hezká pláž a je zde odsud vidět z vody Big Buddha.
Fullmoon party rullez!
Další den už jedeme směr ostrov Koh Phangan. Tak moc se těším! Je to ostrov mého srdce. Je nádherný a cenově úplně jinde než poslední destinace, kde jsme teď byli. Dnes je opět Fullmoon party. Jako každý měsíc při úplňku, takže to stíháme jen tak tak. Jen se vybalíme a šup směr Fullmoon party tuk tukem. To je zase jízda! Koná se to na Haad Rin Beach a to jsou pěkně prudký kopce než se tam dostanete! Určitě stojí za to party vidět, ale v pozdějších hodinách už je to slušná jungle. My odcházeli v půlnoci, to bylo tak akorát.
Za další 2 dny je tzv. Songkran, což jsou oslavy nového thajského roku. V Thajsku už mají rok 2560. Je to počítáno od Buddhova narození. Oslavy probíhají od rána a to tak, že je všude muzika na plno, mají tam sudy s vodou a polévají se. Dále vás může polít také z kolemjedoucího auta. Musíte být prostě na pozoru a na sebe si vzít věci, které nechcete, aby se vám zničili. Trochu problém je s telefonem, když chci něco nahrát, ale zadaří se. Je fajn, jak si to umí užít! Navíc v tom vedru a teplotách šplhajících ke 40 je to dost osvěžující. O to víc, když z domova máte zprávy, že sněží!
Konec svojí životní Cesty jsem si udělala na pohodičku. Teplo, slunce, moře, bazén. Musím podotknout, že i na Koh Phanganu už v dubnu ubývala voda a např. u Power Beach Resort, kde jsou 2 bazény za skvělou cenu bungalovu 500 THB nebo o kousek dále Coco Garden resort za 550 THB, ale bohužel se u těchto resortů nedalo koupat. Jezdila jsem na Haad Rin Beach, tam to bylo nejlepší. Hloubka, navíc i chvílemi proudící studená voda. Osvěžující.
Sunset
Objevila jsem taky skvělý viewpoint s názvem Apichada view. Jestli na ostrově někdy budete, jeďte se tam podívat. Je to dechberoucí! Otevře se před vámi část ostrova, palmy a nádherné pobřeží, do toho krásně západající slunce… A samozřejmě nemohu opomenout 360 Bar na severu ostrova a jejich sunset sessions. Taky úžasné západy slunce, skvělá hudba a proudící lidi sledovat ten západ s vámi. No, jasně, jsou i místa, kde ten západ slunce můžete sledovat jen ve 2. Ty si musíte najít sami.
Na Koh Phanganu jsou také samozřejmě chrámy a vodopády. Objevila jsem taky jednu další pláž. Myslela jsem si, že tam už cesta nevede, ale tam právě leží pláž Haad Than Sadet. Na ostrově je dále spousta podniků pro mladé, hudba, night cluby, skvělé jídlo – hlavně na Phantip Food market – my favourite place! Jídlo kolem 50Kč i levnější a výborné! Smoothie kolem 22 Kč. Zde si to fakt můžete užít za pár korun nebo si připlatit a dát si pořádně do nosu!
Nezapomeňte smlouvat! O tom to je. Řeknou cenu, řekněte výrazně nižší, ať se dostanete na cenu, kterou chcete. Slevu očekávejte všude kromě trhu s jídlem nebo v kamenných obchodech, možná i tam bych to zkusila. Je to tady ráj na zemi. Ve finále skoro nic nepotřebujete. Já stále v plavkách, občas kraťásky, tričko, šaty. Často jsem chodila i bez bot. Je to reflexologie zdarma! Jen samozřejmě musíte dávat pozor, kam šlapete. Jeden den jsem si dala 12km bez bot – do města a zpět a druhý den jsem to celkem cítila, ale příjemně.
I just love Khaosan…
Pak nás ještě čekala cesta do Bangkoku. Ubytovali jsme se u Khao San Road, tady je to turisticky jedno z nejznámějších míst. Problém první noc byl, že byla sobota a my byli opravdu přesně na Khao San Road! Takže si nedokážete představit ten bordel, naštěstí „jen“ do 2:30. Nu, což, zas trochu dobrodružství. Ještě nákupy – Platinum Plaza, Siem, night market, night bazaar. Nerozumím tomu. Přijela jsem s plným batohem, který vážil 10,4kg. Odjížděla jsem se spoustou koupených věcí a batoh 22 kg! Já prostě nechápu, jak jsem to tam narvala, ale vešlo se to. Limit od letecké společnosti byl 30kg. Benevolentní, na to, že to byl lowcost Flydubai. Celkem mě překvapili, ale dali nám jen jídlo, když jsem si objednala čaj, tak přišla i s účtenkou 3 USD. Pak mi dali aspoň vodu, na dalším letu z Dubaje, už měli problém i s vodou, ale řekla jsem, že mi je špatně a bolí mě hlava, tak mi jí dali. To jsem nevěděla, že se ve mně rozvíjí horečka dengue…
Jdu si udělat čajík. V neděli moderuji čarodějnice na Ladronce. To mě jediný uklidňuje. Že budu za čarodějnici, což budu od hlavy až k patě, jak vizuálně, tak i hlasem.
Tak se mějte. Tohle byla moje životní Cesta, ke které se ještě určitě vrátím. Jak vás změní, co dokáže, zda absolvovat a jak získat odvahu odejít z toho, co jste vybudovali? Řeknu vám jediné, pokud se blížíte syndromu vyhoření, dělejte s tím něco. Žádné peníze světa, žádná práce a kariéra za to nestojí! Zdraví máte jen jedno, já bohužel hloupě naplnila Dalailamova slova, když se ho ptali, co ho na lidstvu nejvíce překvapuje,odpověděl:
„Lidé. Protože obětují zdraví, aby vydělali peníze, potom obětují peníze, aby znovu získali zdraví a pak se tak znepokojují budoucností, že si neužívají přítomnost a tak nežijí ani v přítomnosti ani v budoucnosti. A žijí tak, jako by nikdy neměli zemřít, a potom zemřou bez toho, aby předtím žili.“
Jsem ve fázi, kdy utrácím vydělané peníze, abych znovu získala svoje zdraví. Už ale nechci žít ani v minulosti, ani v budoucnosti a poslední roky se velmi zajímám a pracuji s přítomným okamžikem, s mindfullness a vůbec s uvědomováním si různých činností během dne, je to velmi účinné, nabíjející energií a zlepšující koncentraci. Skvělá na to samozřejmě je meditace. Buddhistická Vipassana nebo jakákoliv jiná meditace. Třeba jen sezení v přírodě, pod stromy, atd. Potřebujeme to. Doba se zrychluje a technologie nás připravují o koncentraci a energii.
Držím palce při vašich důležitých životních rozhodnutích, ať jsou správná. Já věřím, že z každého rozhodnutí a z každé Cesty si jde něco vzít, něco se přiučit.
Vaše Veronika Nikita
Deštivý Singapore, slunečné Thajsko. Konec se neúprosně blíží…
Pořád jsem v Kambodži a je to masakr. Přemýšlím, jestli bylo opravdu dobré rozhodnutí letět právě sem. Nějak se mi tu od příletu nedaří. Přijela jsem a všude celkem draho.
Tedy dražší než v Thajsku, ale já očekávala levnější věci, vzhledem k tomu, že je to tu méně civilizované. A jsme zase u toho! Žádná očekávání = žádná zklamání! Zase jsem zapomněla?! Vidět Angkor Wat byl krásný zážitek, ale například příjezd do hlavního města Phnompenh byl otřesný. Nejdříve mě otravoval tuk tukář, nechtěla jsem si ho vzít, vždycky z nádraží zdrhám, protože jsou nejdražší. Navíc mi řekl větší částku než taxikáři v Praze, to už je trochu moc, ne? To mám na čele napsáno RYBA?! Já vím, že ty blonďaté vlasy svádí k čemukoliv. Nakonec jsem ho ale usmlouvala…
Buddhističtí mniši v Royal Palace, Phnom Penh
Mezinárodní fotka s číňankama i mnichama před Royal Palace
Jedeme, píšu si na mobilu a najednou vedle mě těsně motorka a vidím ruku, jak mi začne sahat po telefonu. Leknu se a začnu křičet. Motorka zrychlí a začíná odjíždět, tuk tuk ji pronásleduje. Jedeme za tou motorkou, najednou tuk tuk zabočí do nějaké tiché, klidné ulice. Začnu se bát a hlavou mi začne lítat to, že tuk tukář je s nimi a že mi teď ukradnou notebook, peníze, pas, prostě všechno. Začínám opět křičet, ať zastaví. Jsem připravená klidně vyskočit, jede pomalu. Naštěstí zastavuje a obrací to. Najednou jsem v kruhu místních kambodžských lidí. Koukají na mě, do očí, točíme se v kruhu, sledují mě, sledují, co se to děje. Já koukám na ně. Bojím se, nevím, co si myslet. Není mi to příjemné. Co teď bude? Naštěstí se rozjíždí a vypadá to, že jedeme do hotelu. Po cca 10min. tam jsme a já vystupuji. Bojím se, už nikomu nevěřím. V hotelu, nemají místo. Převlékám se, nechávám si tam věci a jdu zatím do Royal Palace. Je 6:30, spala jsem jen 4h v buse, ale v Royal Palace otevírají v 8h a to znamená, že to bude bez front a to rozhodně nemíním promeškat! Kávička a vajíčka. Fuj to se nedělá, plácat takhle kafe s jídlem dohromady! No co, snad se to jednou nepodělá!
„Moje chvilky“
V 8h jsem na značkách v Royal Palace. Vstup 10 USD, ještě mě upozorňují, že tady je poslední možnost průvodce. Děkuji, ale nevyužívám. Po chvíli si gratuluji. Vcházím do areálu a tam jedna budova, do které nemůžete ani vstoupit dovnitř. Jen koukáte z dálky. Je to krásné vidět, ale Královský palác v Thajsku mě nadchl více. Ještě, potkávám mnichy se kterými děláme společné foto. To je asi pro mě nejlepší zážitek z hlavního města z Phnompenhu, který má 1,5 mil. obyvatel. A ještě za rohem krásná Silver Pagoda.
Nevyrušovat, odpočíváme!
Pak už mířím dle plánu k dalšímu chrámu – Wat Ounalom. Ten si prohlížím jen zvenku a mířím k Wat Phnom, ten vypadá větší. Dávám dolar a jdu nahoru po schodech. Tam zrovna vypouští ptáčky z klece. To se mi zdá super! Líbí se mi to! Nejkrásnější věc, co může člověk udělat! Pustit zvíře ze zajetí na svobodu! Jenže pak vidím, že tam jsou u nich potulní prodejci a je mi jasné, že to není jen tak…
Trpící koťátka a u nich malý kambodžský kluk vybírající peníze. Dodnes nevím na co…
Pak ještě vidím čerstvě narozená koťátka na prudkém poledním sluníčku a u nich malý kambodžský kluk vybírá peníze. Dávám je alespoň do stínu a odcházím. Nezmůžu nic. Vadí mi to. Viděla jsem po Cestě tolik trpících zvířat kvůli bezohlednosti člověka a toho, že si ze zvířat dělá dekorace a doplněk… Jdu zpět do hotelu a tam v podstatě zůstávám. Hlavní město ve mně nezanechalo hezké stopy, chci pryč. Čekám na ráno a odjíždím do města Sihanoukville, které je spojkou na kambodžské ostrovy Koh Rong a Koh Rong Sanloem. Chtěla jsem jet na Koh Rong, který je větší a živější, ale dozvídám se, že tam je spousta food poisoning, tedy otrav z jídla a je tam špatná hygiena. Poslední, co bych teď chtěla je skončit v kambodžský nemocnici s otravou z jídla!
Jeden z receptů na zdravý a spokojený život.
Vybírám tedy Koh Rong Sanloem. Nevím, kam přesně jet, ale nechávám se vyhodit na main pieru, alespoň podle nich! Nakonec se dozvídám, že je to Saracen Bay. Je tu krásně, ale celkem draho. Zůstávám jen jeden den a pak se přesouvám na další část ostrova zvanou M´Pai Bay.
Roztrhnutá noha na ostrově Koh Rong Sanloem
Ošetření v místní diving company
Na M´Pai Bay vydržím 3 noci. Je to tam super. Spousta mladých lidí, v jednom podniku každý večer oheň, fire show a živá hudba. Nicméně, když už melu z posledního a potřebuji se opravdu vyspat, v mém hostelu je mega jungle party! Do toho si roztrhávám nohu do masa na chodidle. Vypadá to prapodivně a nevím, jestli jít na kliniku. To by znamenalo na kambodžkou kliniku! Nechce se mi. Je mi smutno, tohle je odvrácená strana cestování. Když je vám bídně, nemůžete chodit a víte, že se musíte stále přesouvat a nemáte žádné svoje útočiště. Deprimuje vás to. Pochybujete, bojíte se, je vám smutno. S klinikou si nejsem jistá, ale jedu už na pevninu, musím se vyspat…
Pokračuji na jih směr kambodžské ostrovy.
A tak jsem tady. Z ferry jsem se dostala 14 km na doporučenou Otres Beach za 4 USD! Dávejte si pozor, občas to s cenou trochu přeženou. Já sehnala chlapa, který mě za tuhle cenu vzal s velkým báglem na motorce. Mám resort Mom´s kitchen on the beach a svojí vlastní nádhernou postýlku s výhledem na moře! Ještě si nepískám, začíná zase party a je tady všechno slyšet. Ne, že by to nebylo občas fajn, ale když více, jak týden spíte kolem 5h denně, nemůžete chodit a máte před sebou Cestu do Thajska, možná přes Singapur, bylo by fajn se trochu vyspat…
Nejlepší jídlo, co jsem tu zatím měla v místní veganské restauraci – tempeh, cizrna, batáty, klíčky, oříšky, řepa …
Nicméně teď jsem na večeři a cítím se jako královna.Super veggie jídlo a k tomu fresh coconut. Už vše za celkem rozumnou cenu a taky je tady kousek konečně bankomat. Přijela jsem totiž na ostrov asi se 40 USD a ptala se, kde je ATM! Ano, blondýna! Tak se zasmáli se mnou a řekli, že tam žádný není. Já jsem ale dokázala žít opravdu za málo na den. Měla jsem 1-2 koupená jídla za den, občas nějaký snack, sušenka. Všechno mám, nic mi nechybí a ani několikadenní půst by mi nevadil. Jsem v ráji. Pomyslném ráji, protože oni tu žijí v chudobě. V chudobě, ale šťastní a pospolu. Bez nervů, zda budou mít na hypotéku a na další, někdy možná zbytečné věci, kterými se opět možná zbytečně svázali…
Vidím malé děti, jak nosí jídlo, pomáhají rodičům přes den i večer. Povídám si s jednou takovou roztomilou holčičkou, která umí skvěle anglicky na to, kolik jí je. Je hezká a šikovná. Chodí do školy, pomáhá rodičům v restauraci přes den i večer a pak jí další ráno vidím pomáhat rodičům na stavbě. Tohle chce obdiv! Velký obdiv! Jsou skvělí. Dělají vše pro to, aby se uživili a aby vám vyhověli. Občas jsou tady v Kambodže nepříjemní, to se mi v Thajsku nestalo. Ale nenechávám se zaplést do jejich zkažené nálady. To je jejich problém.
Asi jsem to s tím opalováním a filtrem přehnala!
Celkově hodnotím Kambodžu o něco hůře než Thajsko. Já byla na místech, kde bylo více draho než například na thajským ostrově Koh Phangan a zároveň horší služby. Chtěli mě okrást, roztrhla jsem si nohu. Nějak se mi tu nedařilo. Nevyčítám jim nic. Jak říkám, sami nemají moc peníze. Prý před 10 lety na ostrově skoro nic nebylo, teď je tam mnoho a mnoho resortů, ale stejně je menší výběr než v Thajsku, proto mohou i napálit ceny. Například na Saracen Bay 6 malých banánků za 3 USD, jídlo kolem 4-5 USD, ale poloviční porce než v Thajsku, kde jsou poloviční, někdy i třetinové ceny.
Mě si Kambodža bohužel nezískala. Mojí zemí je Thajsko. Už jen proto, že tam vládne buddhismus a věřte mi, že když lidi odmalička vyrůstají v tak moudrém náboženství, je to na tom národě znát a je to cítit téměř na každém rohu. Miluji Thajsko. Miluji buddhismus. Miluji Vipassanu. Navíc mám v Thajsku na letišti na Phuketu rande po 3 měsících…
Pokračuji. Next station maybe Singapore?!
Ráda bych to vzala přes Singapur, když se mi zlepší ta noha. Uvidíme. Každopádně příště už zase z Thajska.
je den po mých narozkách. Jsem na letišti v Medanu na Sumatře. Mám za sebou jedny z nejúžasnějších týdnů ve svém životě. Dva týdny jsem pobývala v deštném pralese a týden jsme čistili oceán od plastu a odpadků. Já vím, zní to divně, ale ta atmosféra! Nebudu tvrdit, že to nebylo náročné.
Petronas Twin Towers pokořeny! V roce 1998-2004 to byly nejvyšší budovy světa a jejich výška je 452 m!
Ještě teď mám rozedřené nohy do krve, odřeniny a štípance, ale určitě to stálo za to! Vždycky jsem chtěla něco podobného zrealizovat, ale bála jsem se. Strach! Nejhorší a nejsilnější emoce na světě! Jestli jste v životě něco nedokázali nebo se o to ani nepokusili, můžete za tím mimo jiné hledat strach nebo pochybnosti.
Budova u Petronas Twin Towers v Kuala Lumpuru
Všichni postupně odlítají kamsi (většinou zpět do ČR) a já stále nevím, kam poletím, co bude dál. Přemýšlím. Tenhle pocit neznám. Vždycky jsem měla letenku a někam směřovala. Měla jsem deadline, kdy jsem musela být v Praze a pracovat, ale teď jsem naprosto volná. Oddaná svému osudu… Přemýšlím, že bych vyrazila za kámoškou na Bali, je tam s dalšími lidmi na vile s bazénem, dále jsem přemýšlela o Borneu nebo Filipínách, ale přitom v srdci mám úplně něco jiného. Než jsem odjela, přemýšlela jsem, že by bylo skvělé zdolat nejrozlehlejší náboženský komplex na světě.
Druhý ranní paprsky nad Angkor Watem
Na začátku tohoto cestování jsem byla 21 dní v buddhistickém chrámu, kde jsem v podstatě 3 týdny jen meditovala. Celkem se mi po pobytu v pralese bez buddhismu a chrámech stýskalo… Volba je jasná! Angkor Wat v Kambodži!
Nikita na Cestě?!
Angkor Wat je chrámový komplex v Kambodži a největší církevní památka na světě – 162,6 hektarů. Původně byl konstruován jako hinduistický chrám boha Višnu pro Khmerskou říši, postupně se ale koncem 12.století transformoval do buddhistického chrámu. Součástí jsou chrámy jako Angkor Wat, Angkor Tom, Bayon, Preah Khan, Neak Poan, East Mebon, Pre Rup, Sras Srang, Ta Keo a Te Prohm a další.
Zase někam utíká…
Kupuji přes Air Asiu letenku do Siem Reap odkud je Angkor Wat už jen kousek a letím přes Kuala Lumpur, kde mám stopku 11h na letišti. Miluji to! Odjet z letiště a poznat další město ve světě. Vždycky jsem si přála vidět Petronas Twin Towers! Dvojici postmoderních mrakodrapů v Kuala Lumpuru! Myslím si, že ten čas nadešel. Pokud je teda najdu…
Všichni chtějí vidět východ slunce nad Angkorem
V autobuse si ke mně přisednou 2 nevidomí kluci. Přijde mi to roztomilé a příznačné zároveň. Mám skvělou nevidomou kamarádku v Praze, Petru Zelenkovou, která mimochodem je velmi kreativní a dělá spoustu věcí. Tady se můžete mrknout na její webovky. Kluci mi pak poradí, jak se k věžím nejlépe dostat. Je to train station KLCC, což je ještě 5 stanic od stanice KL Sentral, kam se dostanete z letiště. Tam je krásky nacházím v celé své kráse a to v podstatě hned u metra. Fotím, tedy dělám desítky fotek, promazávám, fotím, promazávám… A dost za chvíli jede poslední metro! Příští zastávka Siem Reap, Kambodža!
Ano, miluji svůj život. Ano, miluji Angkor Wat!
Do Kambodži přilétám ráno v 7:50 po necelých 2h spánku v letadle. Jdu si udělat vízum. Strhnu fotku ze svého mezinárodního řidičáku (nic lepšího mě nenapadá), platím 30 USD a je to! Good morning, Cambodia! Nikita is here!
Jedna schodovka!
Za posledních 24h jsem byla na Sumatře v Indonésii, pak v Malajsii a ráno už ve vnitrozemí v Kambodži. Přijde mi super, co všechno je možné zažít za pouhých 24h! A určitě lze zažít ještě mnohem víc!
Yes, sir!
O Kambodže moc informací nemám, neměla jsem čas si cokoliv přečíst. Kupuji si místní simku, to je většinou to první, co v dané zemi udělám. 8GB za 6 USD, no nekup to! Dávám si kafíčko a ptám se vedle kluka, co sedí, kde on byl ubytovaný. Radí mi guest house blízko Angkor Wat. Neřeším, prosím tuk tukáře, ať mě hodí právě tam…
Zas na tom mobilu! Díky bohu za každou necivilizaci…
Později ve městě potkávám cestovatele Marka z Kanady, který má podobný osud. Není jediný, kterého jsem na Cestě takto potkala. V podstatě to jsou stejné příběhy. Lidi jsou nešťastní v práci, ubíjí je to, už dál nemohli, nebavilo je to, tak se svoje trápení rozhodli ukončit. Zabalili se a vyrazili sami do světa. Markovým koníčkem je mimo jiné fotografování, povídáme si o tom a nakonec se domlouváme, že bychom další den šli do Angkor Wat společně a něco nafotili.
I miss my friends from Los Angeles…Cesta k Angkoru…
Ráno máme sraz v 5:45, tak abychom stihli východ slunce právě nad Angkor Watem, což je největší a nejlépe zachovalý chrám celé oblasti. Byl postaven na začátku 12.stol pro krále Súrjavarmana. Chrám je vrcholným příkladem khmerské architektury, stal se symbolem Kambodži a je vyobrazen také na státní vlajce.
Mami, jednou ze mě bude slavná fotografka!A umím stát taky na jedný noze, heč!
Přijíždíme tak akorát před východem slunce a hledáme svojí pozici. Je to nádherné. Když začne vycházet sluníčko, mám husinu na rukou. Je to silný a nádherný zážitek! Po východu se jdeme podívat nahoru dovnitř a všude okolo. Je to neuvěřitelný zážitek. V komplexu Angkor Watu jsme přes 2h a pak pokračujeme dále. Začíná být dost horko, ale vím, že tohle je teprve začátek. Celý den probíhá tak nějak stejně. Procházíme komplex, na zajímavých místech se zastavujeme a Mark se snaží zachytit kouzlo okamžiku…
Já a moje jeptiška…
Myslím si, že náhody neexistují a vše jde podle kosmického plánu. Na své Cestě potkáváme přesně ty lidi, které potkat máme. Předají nám, co nám předat mají, my jim a zase pokračujeme dál na svých Cestách. Proto byste například neměli dlouho smutnit po rozchodu. Prostě to tak mělo být… Není se čeho bát, kam spěchat, cokoliv unáhlovat. Co má být to bude a co ne, to nebude, ani kdybyste se na hlavu postavili.Všechno má svůj čas, smysl a význam…
Vaše Veronika Nikita
Poslední modlitba a pokračuje se v Cestě…
Kuala Lumpur in Malaysia, Siem Reap and Angkor Wat in Cambodia. It´s done…
Mám za sebou nádherné 2 týdny v panenské přírodě deštných pralesů. Těžko popsat slovy, co všechno jsem za ty 2 týdny prožila. Pití vody z potoka panenské přírody deštných pralesů, sledování orangutanů, těch posledních z tisíců,co ještě na Sumatře zbyli.
Naše bydlení v soukromém ráji…
Pochody džunglí, spaní pod širákem, koupání v potoce, ale nechyběly ani přisáté pijavice, které vám vycucaly krev, pár zabodnutých trnů z rostlin v rukou a nohou, odřeniny, spadnutí a podklouznutí, strach ze tmy a hadů – jsou tady kobry a krajty! Bylo to náročné od prvního večera a od prvního obrovského pavouka v chatce. Vykompenzovaly to světlušky a floureskující housenky, houby a další havěť, která se po setmění v pralese rozsvítila.
Jeden z ostrůvků Pulau Banyak. Ráj na Planetě. Až na ty odpadky…
No a po tomhle obrovském a naplňujícím dobrodružství přejíždíme k oceánu. Musím se přiznat, že už to v pralese pro mě bylo dost náročné. Jak psychicky, tak fyzicky. Jako by podvědomí v noci stále pracovalo a já se nevyspala tak, jak bych si představovala. Každý den to bylo těžší a těžší a to jsme ještě poslední 3 dny nachodili džunglí kolem 20km i s batohem…
Zase nejlepší kámoši!
Teď jsme na ostrově Pulau Banyak, resp.na jednom z těchto ostrovů. Je to souostroví a kde jsme my, tak skoro nikdo další není. Máme v podstatě ostrov sami jen pro sebe. Očekávání jsou smíšená, ale určitě už se těším do sucha. V pralese je obrovské vlhko a stále prší. Uvědomila jsem si, co je největší luxus v pralese. Víte to? Mít čisté a suché nohy! Jo a taky rozpustný kafe!
Nejlevnější záchod na světě…
Cesta z Tygřího domu nám trvala celkově téměř 24h a to je to jen 360km po souši a pak 5h lodí. Nemá asi smysl mluvit o silnicích, to je příběh sám o sobě a v Indonésii se prostě jezdí brzda, plyn, brzda, plyn.
Klobouk letošní sezóny …
Jde se na to!
Hned druhý den ráno vstáváme v 6, bereme pytle a jdeme sbírat odpadky. Je toho tam dost! Tolik skla, konzerv a především plastu! Plast je peklo na zemi! A je až neuvěřitelné, co lidi dokážou vyhodit do moře. Hodně úlovků také tvoří boty. Většinou po jedné, ale našla jsem i v páru!
Jasně, jasně. Hned, jak to dotočím, tak vám pomůžu…Co se nasbírá, to se také musí odvézt…
Další den odjíždíme na jiný ostrov. Je to za příplatek 700 000 rupií, což je necelých 50 EUR, ale zase na druhou stranu, na tento ostrov jen tak povolení ke vstupu nedostanete. Chceme to využít, i když ještě nevíme, co všechno nás čeká!
Tohle všechno z ostrova odvezeme a chudá indonéská rodina za to ještě dostane peníze…
Po 3h cesty lodí jsme tam. Jdeme se vybalit a odpoledne sbírat odpadky. Dozvídám se, že tam kousek za rohem „bydlí“ krokodýl. To už mi po pravdě přijde trochu moc. Kor, když krokodýl klidně sežere člověka a navíc má 99% úspěšnost lovu! To mě opravdu neuklidňuje! Ale všichni ostatní jsou v pohodě, tak se na to snažím nemyslet…
Nerozumím… Bojky z polystyrenu. Ten se rozpadá na malé kousíčky a zvířata ho pak žerou…
Je čtvrtek 9.3.2017 a začíná velký sběr odpadků. Vstáváme brzy a vyrážíme přes džungli na pláž, kde kladou v noci želvy Karety vajíčka. Nemám pořádnou obuv, takže místo, abych chodila v žabkách, rozhodla jsem se chodit bosa a řeknu vám, je to peklo!
Vendy hledá něco do společné domácnosti s Filipem.
Bolí to, ale nemám jinou možnost, musím to nějak zvládnout! Je to masakr! Na pláži je skládka vedle skládky. Nechápu, jak tohle někdo může vůbec dokázat! Je to začarovaný kruh. Bylo by potřeba, aby byli vzdělanější, alespoň, co se týče odpadků, ale bojím se, že tohle je pro ně spíš sci – fiction…
Náš úlovek…
Večer se jdeme podívat na to, jak želvy kladou vajíčka. Je to nevšední zážitek a musíme si dávat pozor, abychom je nevyplašili. Jsou obrovské! Probíhá to tak, že želva přijde z moře, vyhrabe si díru a cca 30min. klade vajíčka. Pak díru zahrabe a odkráčí zpátky do moře. Takhle to zní fádně, ale být tu na místě, ještě navíc za blížícího se úplňku a dunění vln o skály je prostě něco neuvěřitelného.
Teď bez vln, ale každou vteřinu se to mění. Snad to nevyklopíme…
Další den už jedeme zpět na vedlejší ostrov a tahle životní neuvěřitelná nádhera je zakončená překvapením od všech k mým 33. narozeninám. Když přicházím zpívají mi narozeninové přání. Na stole jsou 3 dorty! Nechápu, jak je dokázali vytvořit v těchto vojenských podmínkách!
Tohle pro mě vytvořili ve vojenských podmínkách! Obdiv! Klobouk dolů!
3 nádherné dorty, pralesní kytice, náhrdelník z mušlí a přáníčko, na kterém je složena básnička. Když jí čtu, tak se mi v polovině zlomí hlas. Je mi to moc blízké. Chtějí mi pomoci to přečíst, ale samozřejmě to musím dokázat sama a nakonec to dávám. Jak jinak…
Jde se na to. Teď jim to všechno sním!A taky přáníčko s básničkou, která mě rozbrečela. V půlce se mi zlomil hlas…
Pak se jde k ohni. Je sice stále kolem 30 stupňů, ale já si rozhodně nestěžuji. Filip, který tady je se svojí holkou Vendy, bere dechový hudební nástroj australských domorodců – didgeridoo a začíná hrát. Postupně se přidávají ostatní a hraje se na vše, na co hrát lze. Plastové hrníčky, sudy a prostě všechno možné, do toho se zpívá a tančí a nad námi úplněk. Šamanská Kristova léta mohou začít. Je 12.3.2017.
Pralesní kytice!Dostala jsem náhrdelník snů!
Na pobřeží pak společná večeře, poslední rozloučení a zpět na crazy indonéské silnice. Ty vado, to je cesta! Divím se, že usínám, ale jsem tak hotová a mám takový spánkový deficit, že mi nic jiného nezbývá. Poslední leknutí, kdy řidič hrozně troubí a jen tak tak se vyhýbá autu a pak už si radši beru klapky na oči, špunty do uší a usínám…
Výhled ráno z hotelu. I love it!
Probouzíme se v Medanu před hotelem. Bože a Buddho můj! Postel, peřina a polštář! To všechno pro mě?! Jako vážně?! Wow, splachovací záchod! A toaleťák! To snad ani není možný! Ráno se probouzím o 1,5h dřív než je budík. To se sama divím, protože jsem toho za poslední 3 týdny moc nenaspala. Každopádně myšlenka teplé sprchy, šamponu, kondicionéru a holícího strojku mě zvedá z postele a musím se přiznat, že je to fakt žůžo! Přímo extra, žůžo, dobrodůžo! Ba ne, teď už je to slabý odvar od toho, co jsem prožila v pralese a u oceánu. Bude se mi stýskat…
Když je čas, dobíjíme baterky…
Prožila jsem jedny z nejkrásnějších chvil svého života s lidmi, kterým není lhostejné, co se děje na Planetě. S lidmi, kteří chtějí pomáhat, jsou srdeční, rádi se s vámi o vše rozdělí, milují přírodu, zvířata a Zemi. Těžko všechny tyto pocity popsat slovy.
Trocha odpočinku po party neuškodí…
Tohle musíte zažít na vlastní kůži. Jela jsem do pralesa s tím, že konečně přičichnu k divoké přírodě a zjistím, jaká je situace s palmovými plantážemi a deštnými pralesy. V životě by mě nenapadlo, že si odnesu tak naplněné srdce štěstím, láskou a pohodou. V tomto kolektivu, takto blízko nádherné přírodě deštných pralesů, na našem vlastním ostrově, kdesi v ráji v Indonésii, to asi jinak ani nešlo….
Tuhle krásu můžeš zažít na vlastní kůži!
Je smutné vidět krásná místa Planety zamořena odpadky, navíc, když poblíž kladou želvy vajíčka a vzniká tam nový život. Vím, že všichni máme svých problémů dost a není čas řešit možná pro někoho i kraviny, které se dějí na Planetě. Není, ale nejdůležitější v první řadě ochraňovat právě Planetu?
S Adamem. Je čas meditace!
Myslet na šetření, ať už vody nebo energie, třídit odpadky a co nejméně se podílet na znečišťování? Vím, žijeme v civilizaci a plasty, řízení auta a podobné věci k tomuto životu patří, ale každý den s myšlenkou šetření a ohleduplnosti k Planetě znamená obrovský pokrok pro sebe, i pro své okolí. Vy jste ti, co ukazují svému okolí, jak se k věcem postavit.
Jupí, záchody!
V tomto mají největší vliv učitelé a především rodiče. Ti dávají příklad svým dětem, oni jsou mj. ti, co můžou změnit budoucnost Planety. A také samozřejmě vzdělávání těch národů, které nejvíce znečišťují Planetu. Čínou jsem jen prolítala, a i když má skvělé památky ten vzduch a energie v Šanghaji mě nepřesvědčily k tomu, abych se tam chtěla vrátit. Je to postavené na hlavu. Sami si škodíme, ničíme životní prostředí a děláme, jakože to neexistuje…
Šnorchling team number 1
Pokud byste chtěli také pomáhat a měnit věci tady na Planetě, můžete si koupit svoji vlastní část deštného pralesa nebo můžete posílat 85,-Kč měsíčně pravidelně na protipytláckou hlídku a tím ochraňovat tygra sumaterského nebo můžete přispět na transparentní účet spolku Green Life – www.pralesdetem.cz.
Kámoš a vůbec se nebál!
Na těchto stránkách v sekci „Jak můžu pomoct?“ se dozvíte více. Můžete se také mrknout na Blue Life – www.oceandetem.cz, ten zase podporuje sbírání odpadků a čištění oceánu právě tady na Sumatře. Samozřejmě i vám je otevřený dobrovolnický kurz, takže můžete dle svých možností vyrazit na Sumatru a naplnit si svoje vlastní srdce štěstím, láskou, pohodou a dobrodružstvím.
Poslední fotečka a šup vymyslet, co dál!
Já jdu vymyslet, co dál. Jsem jediná na letišti, co nemá žádnou letenku. Jediná, co nikam nemusí…
Zahalená od hlavy k patě v Acehu na Sumatře a nutné selfie s místními!
Těším se příště odněkud
Vaše Veronika Nikita
Special thanks to www.armed.cz, díky kterým jsem se v pralese nikdy neztratila. Jejich čelovka mě nejednou zachránila, například, když jsem si mohla posvítit v noci na krysu, která mi vlítla na záchod a já se málem podělala strachy! Jejich slzný plyn, se kterým jsem usínala v ruce v téměř osamoceném táboře mi zase pomohl právě usnout a díky němu jsem také nedostala infarkt. Filtraci vody jsem nepoužila, pila jsem čistou vodu z potoka, ale třeba někde jinde, někde jindy… Armed má navíc 10% slevu právě pro účastníky tohoto dobrovolnického kurzu na Sumatře.
Máte rádi sušenky? Já jo, ale jak které, takže chápu i Vás při odmítnutí.
Veronika Petrová používá cookies (🍪 sušenky), které ji pomáhají vás lépe poznat, zjistit, kdo jste a dle toho řešit, psát a dělat další obsah, který pro vás bude hodnotný, prospěšný a užitečný.
Funkční
Vždy aktivní
Technické uložení nebo přístup je nezbytně nutný pro legitimní účel umožnění použití konkrétní služby, kterou si odběratel nebo uživatel výslovně vyžádal, nebo pouze za účelem provedení přenosu sdělení prostřednictvím sítě elektronických komunikací.
Předvolby
Technické uložení nebo přístup je nezbytný pro legitimní účel ukládání preferencí, které nejsou požadovány odběratelem nebo uživatelem.
Statistické
Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro statistické účely.Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro anonymní statistické účely. Bez předvolání, dobrovolného plnění ze strany vašeho Poskytovatele internetových služeb nebo dalších záznamů od třetí strany nelze informace, uložené nebo získané pouze pro tento účel, obvykle použít k vaší identifikaci.
Marketingové
Technické uložení nebo přístup je nutný k vytvoření uživatelských profilů za účelem zasílání reklamy nebo sledování uživatele na webových stránkách nebo několika webových stránkách pro podobné marketingové účely.
a pak rozmlouváte. Nejvíc mě bavil a nejvíce mi utkvěla v paměti tato věta: „Don´t be so serious. Ha ha ha ha.“ Do teď ten smích slyším 🙂 … Je úžasné, když k vám rozmlouvá taková osoba jako on a říká vám moudra do života.
